vizualizace

situace

půdorys

řez

pohled sz, jz

pohled jv, sv

vizualizace

vizualizace

vizualizace

vizualizace

PIETNÍ KAPLE LEŽÁKY - soutěž

 

Studie: 2011

Místo: Ležáky

Autor: Jan Lacina, Jan Vlček

Ležáky – jméno, na němž ulpívá pachuť smrti již téměř sedmdesát let, místo spojené s jednou z nejčernějších událostí v historii českého národa, memento nepochopitelné nelidskosti..

Malá kamenická osada nedaleko Pardubic za II. světové války sloužila jako úkryt odbojové parašutisické skupiny Silver A a radiostanice Libuše. Po atentátu

na zastupujícího říšského protektora Heydricha byla tato vesnice v následném teroru proti civilnímu obyvatelstvu dne 24.6.1942 vypálena, domy byly srovnány se zemí, dospělí eskortováni do Pardubic a popraveni, většina dětí odvezena do internačního tábora v Lodži.

Pietní území Ležáky slouží jako připomínka těchto těžko uvěřitelných činů.

Navrhovaná kaple pro pietní území Ležáky by se měla stát důstojným místem vzpomínky na hrdinnské činy našich spoluobčanů a současně trvalou připomínkou, aby se tyto hrůzné události nestaly jen vzdálenou tíživou zmínkou v učebnicích dějepisu.

Od počátku jsme si kladli zásadní otázku, jakým způsobem v takto historicky, lidsky a národně zatížením místě našeho státu vytvořit prostor, který by současně hluboce zasáhl každého návštěvníka, poskytnul prostor pro vniřní vyrovnání se s vlastní minulostí - Ležáky musí zůstat v paměti každého občana našeho státu - a to formou odpovídající danému místu a historickým souvislostem. Forma začala krystalizovat v průběhu cesty k podstatě. Jednoduchý archetyp, „surový“ materiál, „syrový,“ zážitek.

Naším cílem bylo vymezit prostor se silným potenciálem a současně místo, kde na návštěvníka plně dolehne hrůza událostí, které se zde udály před necelými sedmdesáti lety. Současně přístřeší a nedosažitelnost okolí přes jeho mučivou blízkost. Jednoduchá symbolika promlouvající ke každému člověku nehledě na to odkud pochází a jakým jazykem mluví. Takový prostor, aby i na návštěvníka zcela nezasaženého historií dolehla plnou vahou tíživá atmosféra historie tohoto místa.


„Návštěvník stoupá mezi hrobodomy vzhůru po úbočí kopce, poslední obrysy starých budov jsou již pod lehkým příkrovem lesa, který si bere zpět prostor, který mu kdysi náležel .. Na vrcholu kopce, prosvítá mezi kmeny stromů něco dalšího .. Není to ani dům, ani hranice dřeva. Z každého místa vypadá trochu jinak .. Jakoby tam stále byl a současně nebyl. Dá se tušit les za ním, pohyb uvnitř .. Je to Prostor..
Není rozdělen na „uvnitř“ a „venku“ v tradičním slova smyslu jasnou hranicí stěny a střechy, poutník zůstává v každém okamžiku v kontaktu s oběma, ale současně jeden z nich je vždy výrazně nedosažitelnější a vzdálenější než ten ve kterém se právě nachází..“

Kaple je v pravém slova smyslu pouze vymezením prostoru k uvědomění a zamyšlení. Do interieru fouká vítr, prší, svítí slunce, návštěvník je stále v kontaktu s vnějším prostředím, které se mu ale díky rytmicky perforovanému obvodovému plášti zdá o to vzdálenější, nedosažitelné, to navíc podpořeno výrazným materiálovým řešením – černé opálené dřevo, tmavý kámen na podlaze. V prvním momentě prostředí značně skličující, ale díky své archetypálnosti a monumentalitě umožňující v plné šíři uvědomit si hrůzu činů a událostí, které se odehrávaly jen několik metrů odtud a vyrovnání se s nimi.

Kaple, umístěna na stavební parcele č. 101, kat. území Louka u Vrbatova Kostelce, je navržena jako jednoduchý jednoprostorový objem o půdorysných rozměrech 6.55 x 3.95m a výšce 8.0 m. Svou přímočarou formou odkazuje k archetypální jednoduchosti, jen je prostor stísněnější a převýšený.
Podezdívka je vyzděna z místního kamene a betonu, základy do nezámrzné hloubky z betonu. Samotná kaple je jednoduchou logickou skládačkou ze dřeva. Jako základní konstrukční prvek byly použity modřínové fošny 50/250 mm (sloupky a krov) a pozednice 120/150. Jako nejlevnější, historicky prověřený a nejjednodušší systém impregnace bylo použito opalování. Veškeré dřevo použité ke konstrukci kaple je opálené, černé. Stěny i krov jsou tvořeny fošnami pospojovanými závitovými tyčemi s kovovými distančníky o délce 50 mm mezi jednotlivými prvky. Stěny fixovány trny na pozednici, která je kotvena na distančních deskách tak, aby dešťová voda propadávající konstrukcí do prostoru „interieru“ mohla odtéci ven.
Stěny jsou mezi sebou fixovány v rozích. Příčné ztužení konstrukce zajišťují Ondřejské kříže ocelových táhel ve štítové i podélných stěnách a v rovině krovu.

Černý interiér kaple bude vybaven kameným blokem (sloužícím i jako pult pro případnou bohoslužbu) pro uložení uren s popelem, lavičkami (neopálené) z dřevěných profilů 50/100 mm přímo vycházejích ze stěn a svítidlem vytvořeným z ostnatého drátu. Dveře jsou z černých opálených profilů 50/50 mm pospojovaných, stejně jako stěny, závitovovými tyčemi s kovovými distančníky.